Účinnost

Účinnost vakuových kolektorů je často definována jako poměr užitečného tepelného toku, který je odváděn teplonosnou kapalinou z kolektoru k součinu kolektorové plochu a slunečního ozáření, jež dopadá na kolektor.

Dle následujícího vzorce se vypočítává účinnost vakuových kolektorů:

kde je

….účinnost kolektoru

….tepelný tok

….sluneční ozáření dopadající na kolektor

….kolektorová plocha

U….propustnost zasklení

te…….pohltivost absorbéru

….je postup tepla kolektorem

te…venkovní teplota

Tímto způsobem se dá stanovit účinnost solárních kolektorů jen na základě fyzikálních vlastností částí kolektorů vně absorbéru. Není zde například vůbec zohledněn vliv použitého materiálu, konstrukce a další informace týkající se absorbéru. Kromě toho se zde také nebere v úvahu vliv kvality spoje mezi absorbčním povrchem a trubkou s teplonosnou kapalinou. A mnoho dalšího. Vyjádření účinnosti je zde velmi problematické. Nemůžeme jej přesně změřit.

Abychom mohli vyjádřit přenos tepla z absorbéru do teplonosné kapaliny, využíváme následující vzorec:

kde je:

…účinnost kolektoru

…odpor proti přenosu tepla z absorbéru do okolního vzduchu

…odpor proti přenosu tepla z teplonosné kapaliny do okolního vzduchu

W…rozteč trubek

Di a De….vnitřní a vnější průměru trubek registru absorbéru

F…standardní účinnost žebra

h_f,i…přestup tepla z vnitřního povrchu trubky absorbéru do teplonosné látky

První zlomek zde představuje tepelný odpor vedením lamelou absorbéru. Ze druhého zlomku se pak dozvíte, jaký je tepelný odpor spoje abosorbér-trubka. Třetí zlomek podává informace o tepelném odporu vůči přestupu tepla do teplonosné látky.